Právě jsem po delší době zasunul do mechaniky CD, které již nějaký ten pátek nepatří k novinkám, nicméně jde o nahrávku ze západočeských luhů, která si rozhodně zaslouží abych o ní sepsal několik řádek. Jedná se o nahrávku jedné z předních českých skupin těžících z nových trendů v rockové a metalové hudbě, prvopočin s regulérní časovou stopáží plzeňsko-pražských JADE WAH‘OO nazvaný „Last Piece Of Puzzle“. A jaký že to žánrový koktail obsahuje? Základ rozhodně tvoří čtyřčlenný groove metalový instrumentální stroj kornovského střihu s velkou dávkou zefektovaných kytar, hutných distorzí a výtečné rytmické mašinérie. To vše ochuceno skromnou dávkou industriálních choutek. Nutno podotknouti, že skupina není na scéně žádným nováčkem, jsou vítězi vyhledávací soutěže Múza, semifinalisty Jim Beam music, zahráli tour společně s brazilskými EMINENCE...

Ještě dnes si vybavím, že po prvním poslechu jsem měl poněkud smíšené dojmy. Trochu mě překvapilo zařazení skladeb, které JADE WAH'OO již jednou nahráli na demu asi rok před „Last Piece Of Puzzle“. Ale hlavně jsem měl pocit, že to celé zní dost disharmonicky. Mnohem víc než již zmiňované demo. Jako by bicí s basou nějak nepasovaly do kytar a zpěv občas ulétal do míst, kde neslyší doprovodné nástroje. Celé to trochu připomíná takový jeden velký zvukový třesk, plný nápadů, efektů, rytmů, ale občas jdou tyto složky nějak mimo sebe. Nicméně po tom, co jsem si to pustil podruhé, uši začínají přivykat a v mozku se objevují myšlenky, jestli právě tento aspekt nebyl záměrem hudebníků. Při třetím poslechu jsem si již spokojeně podupával do rytmu (nebo spíše protirytmů) nohou, při sedmém už to se mnou na křesílku celkem pěkně šilo.

Z CD jsem si oblíbil hned několik skladeb. Jsou jimi kornovská „Hell Blind“, ve které se mi velmi zamlouvá experimentování s efekty na zpěvu. „S-Prayer“, kde když se zpěvák Cockroach ptá plačtivě prosebným vzlykajícím hlasem „why?“, uvěřil bych mu, že právě umírá a je si vědom toho, že tohle jsou jeho poslední slova. Další moji oblíbenkyní se stala „Piece Of Life“, která má trochu jinou atmosféru než zbytek alba. Působí trochu temněji a bolestněji. Celkem zajímavě zní i intro „Sky Opener“ navozující atmosféru rozjíždějícího se klubového koncertu. Tím ale neříkám, že ostatní písně zaostávají. Vůbec ne. Po tom, co jsem si zvyknul na výše zmiňovaný způsob, jakým je CD nahráno, musím říci, že jde o nosič, který by mohl směle konkurovat nejen tuzemským skupinám podobných žánrů. Nahrávka působí velmi kompaktním dojmem, nenajdete zde slabší kus. Pro album je charakteristický zvuk mnoha kytarových efektů, hutné distorze zajímavých basových linek a vtíravě kňouravý téměř plačtivý hlas, či chvílemi nekompromisní corový řev s prvky rapu. Snad jen ten zpěv by mohl být místy hlavně ve frázování trochu učesanější, takhle je to asi největší vada na kráse celého materiálu.

Dnešní tvorba okořeněná novým pěveckým duem se soustředí hlavně na živá vystoupení, která dokáží s publikem dělat divy, avšak nemyslím si, že kdyby se současný materiál nahrál, překoná ten z „Last Piece Of Puzzle“.